MŮJ NEJVĚTŠÍ KONÍČEK
Můj největší koníček
Už odmala mám ráda zvířata. Zvlášťe koně , psy a hlodavce.
Ke koním mě pojí zvlášť silné citové pouto, protože už jako malá jsem jezdila s rodiči ke svému strýci na farmu, která se specializuje na chov koní.Když mě k nim strýc poprvé vzal,nevěděla jsem o nich skoro nic, až po několika návštěvách jsem zjistila ,jak jsou koně krásní a úplně jsem se do nich zbláznila . Postupně jsem se učila čistit kopyta, hřebelcovat je a krmit. Toto byla ovšem jen teorie, horší bylo , když jsem měla poprvé nasednout na koně.
Vůbec mi to nešlo a nemohla jsem se dostat do sedla. Vždycky jsem sklouzla a spadla na zem.
Všichni kolem se mi smáli, až mi nakonec taťka musel pomoci. Když jsem poprvé seděla na koni cítila jsem zvláštní pocit ,který ani nedokážu popsat. Nejraději vzpomínám na to,když jsem se učila klusat a cválat. Trochu jsem se bála,ale zážitek z jízdy mi to vynahradil.Vrátila jsem se nadšená a s rozhodnutím,že se chci koním věnovat i v budoucnu.Ale nejen koním,ale i ostatním zvířatům.Tenhle můj koníček mi usnadnil moje rozhodování o tom, kterou školu si vyberu.Určitě to bude škola s veterinárním zaměřením, protože mě moje láska ke zvířatům nikdy neopustí.